Menu

Lukáš Horký vystavuje v areálu bývalé textilní továrny Moravolen ve Starém Městě pod Sněžníkem

Fotograf Lukáš Horký, který dlouhodobě fotografuje osud textilních továren na frýdecko-místecku, vystavuje v sobotu 15. července 2017 v rámci Bioslavností ve Starém Městě pod Sněžníkem. Horkého oslovil Martin Hutař, ředitel společnosti PRO-BIO a velký průkopník ekologického zemědělství. 

  1500111603-001-621

Vystavené fotografické soubory vyobrazují nešťastný osud textilního průmyslu ve Frýdku-Místku. Zaznamenávají zánik poslední   šicí dílny Slezanu a demolici bývalé přádelny Adolfa Landsbergera. Instalace této výstavy v areálu bývalé textilní továrny Moravolen ve Starém Městě pod Sněžníkem má svůj význam. Poukazuje na diametrálně odlišný přístup současných vlastníků nemovitostí. Na jedné straně stojí společnost PRO-BIO, která historickou budovu továrny Moravolen zachránila a v roce 2008 dokončila její zásadní rekonstrukci, na straně druhé ve Frýdku-Místku současní akcionáři bývalé firmy SLEZAN budovu bývalé přádelny i přes protest památkářů a široké veřejnosti nemilosrdně poslali k zemi.

Výstava je doplněna audiovizuální projekcí a zajímavým způsobem tak povyšuje interiér bezlepkového mlýna na regulérní výstavní prostor.

Budovy zůstaly a je na nás, jak s nimi naložíme

Rozhovor s fotografem, hudebníkem a vizuálním umělcem Lukášem Horkým.

„Horkého fotografie zaznamenávají jednu z posledních stop kulturního fenoménu tradičních továren. Díky jeho fotografiím se můžeme vžít do pocitu lidí, kteří zde celý život pracovali a nyní jsou svědky zániku významné součásti svého života,“ píše v úvodním slovu fotopublikace Made in F-M Jiří Siostrzonek ze Slezské univerzity v Opavě. A má pravdu. Díky Lukášovi možná pochopíme mnohem lépe, jak hlubokou stopu továrna Slezan ve Frýdku-Místku zanechala.

1475746790-001-921

Lukáši, jak ses vlastně k fotografování slezanských budov dostal? 

Když jsem v Opavě studoval na Institutu tvůrčí fotografie, chtěl jsem poslední šicí dílnu ve Frýdku-Místku zdokumentovat v rámci své závěrečné práce. Vytvořil jsem tak autentické fotky poslední směny, které jsem doplnil o záběry různých továrních zátiší – šičce prostě skončila šichta, vzala igelitku a už se prostě do továrny nikdy nevrátila. Tohle bylo neuvěřitelně silné téma. Důkazem budiž fakt, že o fotografie projevilo zájem Muzeum moderního umění v Olomouci i Muzeum Beskyd ve Frýdku-Místku.

Ostatně tyto fotografie můžeme vidět v říjnu v rámci plánované výstavy, že?

Ano. Rád bych výstavu pojal multimediálně. To znamená, že kromě vystavených fotografií bychom připravili i projekci a v sále třeba pustili zvuky šicích strojů jako podkres.

Díky memorandu o spolupráci uspořádala KulturaFM v prostoru Slezanu hned několik kulturních akcí. Vnímáš to jako krok dobrým směrem?

Beru to jako vstřícný krok. Po skončení výroby je vždy těžké najít pro tovární objekty využití. Uvědomme si, že haly z konce 19. století byly postaveny, aby se v nich vyrábělo. Jejich význam v dnešní době spočívá hlavně ve fyzickém – stojícím – odkazu na počátky tovární výroby na frýdecku a místecku. Díky tehdejším průmyslníkům došlo k obrovskému rozkvětu obou měst, ze kterého těžíme dodnes. Hlasme se hrdě ke své minulosti. Třeba ve formě krásných opravených budov, co dostaly šanci na druhý život.

Ovšem taková historická přádelna byla i přes mnohé protesty zbourána…

Z pozice občana to vnímám jako zcela nesystémové řešení, protože budova rozhodně nebyla v havarijním stavu a mohla se zachránit. Věřím ale, že se současní akcionáři Slezanu poučili ze svých chyb, důkazem budiž právě využívání ostatních budov pro kulturní využití. Chci věřit, že tomu tak bude i v budoucnosti.

Kulturní akce ve slezanských budovách měly každopádně velmi kladný ohlas. Kterou sis užil nejvíce ty osobně?

Skvělé bylo třeba Pivohraní, a to nejen proto, že jsme tam s Downbelow sami hráliJ. Celý areál mi připomněl Dolní oblast Vítkovic. Dokážu si tam příští rok představit třeba Sweetsen fest.

Třeba se tvé přání splní, protože spolupráce mezi Slezanem a městem bude pokračovat i v roce 2017. Máš ještě nějaké další tipy, jak opuštěné budovy využít?

Silně tady chybí muzeum textilního průmyslu, ale o tom už se snad jedná. Postrádám tadyurčitý lokální patriotismus. Lidi v těch továrnách pracovali celý život, mnohdy v rámci generací, a teď vidí ruiny. Vidím tady jasnou výzvu v podobě propojení industriálního prostředí s kulturními a sociálními potřebami občanů našeho města. Budovy zůstaly jako milníky doby začátku industrializace. Je jen na nás, jak s nimi naložíme. 

 

za rozhovor děkuje
Filip Šimeček

Odkaz v ruinách

smutný osud textilního průmyslu se netýká pouze Slezanu. I jižní Morava měla své „Landsbergery“. Stará textilka a odkaz co se ztrácí v ruinách (Jižní Morava, zima 2016).